Můžete vysvětlit důvody, proč 160 evropských nefinančních společností jako BAE Systems, Systems, Air France nebo Daimler podepsalo dopis Komisi EU s žádostí o přehodnocení jejího záměru více regulovat trh s deriváty?

Komise Evropské unie informovala Evropskou asociaci korporátních finančníků (The European Association of Corporate Treasurers - EACT) o svém záměru navrhnout větší regulaci trhu s finančními deriváty. Asociace se svých členů včetně nás zeptala, zda bychom s takovým opatřením souhlasili a co si o něm myslíme.

Princip tohoto opatření je inspirován americkým Fedem, který se v době krize rozhodl omezovat budoucí rizika. Původně toto opatření bylo zaměřeno na banky, ale pak bylo rozšířeno i na běžné obchodní nefinanční společnosti.. Podstata návrhu komise je v tom, že každý, kdo si pořídí nějaký derivát, tak by jej musel zajistit hotovostí, aby jeho případná ztráta byla krytá. Fungovalo by to podobně jako marginové obchody. Pokud si sjednáte derivát, tak byste musel složit určitou hotovost pro případ, že by se kurs či cena pohnuly pro vás nesprávným směrem.

Evropská komise chce zřídit clearingové centrum pro deriváty, kam by se tyto jistiny skládaly a vznikl by tak jakýsi fondy jistoty, který by protistraně vyplatil peníze. Samozřejmě by nebylo třeba skládat celou jistinu, ale jen tu část, o kolik by se pohnul kurs či cena podkladového aktiva oproti současné hodnotě na trhu plus nějaké procento kryjící očekávaný budoucí pohyb ceny. Návrh Evropské komise spočívá v tom, že by se deriváty průběžně přeceňovaly a rozdíly by účastníci vyrovnávali. Pokud by se tedy pohnul kurs eura například o korunu na špatnou stranu, tak by musel majitel derivátu výši derivátu x korunu doplatit do centrálního fondu.

A praktický důsledek pro firmy?

Pokud by měly firmy takové deriváty otevřené a měly by na ně skládat jistiny, pak by v určitých případech mohly odvádět do clearingového centra docela vysoké částky, tím pádem by měly menší likviditu. Často by si musely na tyto peníze půjčovat, měly by s tím spojené další náklady, např. úrokové. Celkově by to byl vážný zásah do efektivity zajišťovacích operací a celkové likvidity podniků. Proto také čteme pod dopisem podpisy tolika významných evropských firem.

Podepsaly také některé české společnosti?

Ano, podepsaly zástupci dvou firem., Zájem byl i od dalších velkých společností, ale dohodli jsme se, že u koncernů bude jen 1 podpis přímo od mateřské firmy, takže například Telefónica O2 Czech Republic podepsána není, ale mateřská Telefónica O₂ ano.

Máte odhad, jaké finanční zatížení by to znamenalo pro české firmy?

Počítali jsme hrubý odhad, který vycházel z čísel ČNB reportu, a vycházelo nám to na stamilióny až miliardy korun, které by ležely v centrálním depozitáři. To je opravdu velká suma.

Chcete říct, že zajištění proti úrokovým, devizovým, komoditním a dalším rizikům by se neúměrně prodražilo?

Ano, přesně tak. Část firem, která se dnes zajišťuje, by na zajištění buď vůbec neměla nebo by musela mnohem pečlivěji volit, která rizika zajistit.

Považujete za užitečné, aby platila rozdílná regulace pro zacházení s deriváty u finančních a nefinančních společností, příp. proč?

Myslíte to tak, že pro banky by měla platit větší přísnost než pro běžné firmy? Nemyslím si, že by bylo nějak zvlášť užitečné rozdělovat regulaci derivátů podle toho, kdo je drží. Navíc banky jsou v zacházení s finančními instrumenty velmi zběhlé a určitě by si našly cesty, aby je odlišná regulace příliš nezasáhla. Na druhou stranu skutečně banky stojí u přílišného prodeje derivátů a selhaly jejich interní kontrolní mechanismy. Na to by ovšem neměly doplatit nefinanční instituce.

Myslel jsem tu otázku trochu jinak. Pokud běžná obchodní společnost zajišťuje nějaké riziko, je končeným držitelem instrumentu do jeho vypršení, pak je to přece jen něco jiného než pořízení derivátu jako investičního nebo spekulačního nástroje. Na obě situace by pak mohlo platit rozdílné zacházení, ne?

To jste otevřel několik otázek. K tomu, zda jsou deriváty zajišťovací nebo spekulační nástroje: každá nefinanční společnost se musí na začátku, už při pořízení derivátu rozhodnout, zda je to spekulační nebo zajišťovací nástroj a podle toho o něm účtovat. Takže už tady máme rozlišení. A pokud je to zajišťovací operace, tak musíme vést poměrně dost sofistikovanou dokumentaci pro případný dohled.

Myslím si, že pro banky není toto rozlišování vždy povinné, takže u některých obchodů nejde poznat, jestli je to zajištění nebo spekulace. Co je ale důležité, návrh Evropské komise vůbec nerozlišoval, zda derivát bude zajišťovací nebo ne. Nefinanční společnosti v drtivé většině používají deriváty k zajištění svého core businessu. Kdyby návrh Komise byl postaven tak, že do clearingového centra budou odvádět peníze jen majitelé spekulativních derivátů, tak by se proti tomu asi nezvedla taková vlna nesouhlasu.

Již dnes společnosti (i nefinanční) ve svých výročních zprávách povinně popisují a odhadují nejrůznější rizika včetně finančních. Považujete tuto praxi za dostatečnou v tom smyslu, že firma poskytuje dostatečné informace o podstoupeném riziku investorům a dalším uživatelům výkazů, příp. co byste změnil?

Ve výročních zprávách skutečně najdeme popis systému řízení rizik a nakládání s deriváty. Je popsáno, že je nutné vykázat nominální a reálné hodnoty derivátů.. Přesto, kdybychom chtěli něco zlepšit, pak toto je zrovna na rozdíl od návrhu Evropské komise dobrý námět, jak se pohnout správným směrem. A to k větší informační otevřenosti společností.

Považujete českou právní úpravu rozdělení derivátů na zajišťovací se samostatným účtováním a na ostatní za dostatečnou a proč?

Podle pracnosti, která je spojená s obsluhou zajišťovacích derivátů, bych řekl, že stávající úprava je dostatečná. Jinou otázkou je, že v některých ohledech je nedořešená. Máte například derivát na měsíc. On za měsíc maturuje, ale ukáže se, že ho potřebujete déle, nebo naopak jej využít nepotřebujete či pouze částečně. Nepotřebujete si například nakoupit smluvenou cizí měnu, protože k danému datu nemáte příslušnou fakturu, která se opozdila. Musíte tedy udělat nějakou další transakci. Prodloužit původní derivát nebo ho naopak rozdělit na několik částí, protože se zrovna dozvíte, že budete potřebovat částku menší, větší a podobně. Tyto změny jsou administrativně náročné. Osobně si neumím představit, jak to zjednodušit, když už se deriváty musí reportovat a současně prokazovat, co se skutečně stalo a k čemu ten který instrument slouží. Proto některé společnosti volí cestu zjednodušení a své derivátové portfolio vedou jako k obchodování (tzn. spekulativní).

Jste prezidentem České Asociace Treasury, můžete tuto organizaci představit? Kolik má například členů, jaká je její hlavní činnost a na jakých pozicích ve firmách pracují?

Česká Asociace Treasury vznikla v roce 2001 jako sdružení firem z Czech Top 100 a dnes máme zhruba 120 členů. Máme firemní členství, jichž je drtivá většina, a členy individuální, kteří nemají za sebou společnost a přitom se chtějí účastnit života asociace. Poslední roky máme relativně velkou obměnu členů. Některé firmy odchází a místo nich naopak přichází nové. Zdravé jádro však zůstává a to velmi pomáhá k neformálnosti a dobrým vztahům uvnitř asociace.

Cílem asociace je sdružit treasury pracovníky v České republice, pomoci profesi treasury (finančního) manažera dostat se výš na úroveň, která je obvyklá v zahraničí, kdy treasurer je pravou rukou finančního ředitele.. To co nabízíme členům, je vzájemná výměna zkušeností, např. jak se kde připravuje předpověď cash flow, jak co nejefektivněji dělat platební styk, jak připravit treasury pravidla a metodiku ve firmě či jak se chovat k úvěrovému riziku firem.

Naši členi jsou přímo vedoucí nebo pracovníci treasury oddělení v podnicích. Tam, kde samostatné treasury oddělení nevzniklo, a takové členy také máme, působí zpravidla v ekonomických odděleních na finanční pozici typu controller, vedoucí financování, apod. Jsou to pracovníci, kteří se zabývají úvěry, plánováním cash-flow, likviditou, řízením rizik, atd.

V poslední době s postupující globalizací vznikají treasury shared service centra jako střediska sdílených služeb a z jednotlivých firem mizí vlastní treasury (finanční) oddělení. Cílem naší asociace je dostat treasury pracovníky například pomocí vzdělávání a výměny evropských zkušeností na takovou úroveň, aby i v ČR mohla vznikat treasury centra a aby čeští treasury specialisté v nich našli odpovídající uplatnění.

Jedním z principů vašeho etického kodexu je, že členové jsou povinni vystupovat tak, aby jejich aktivity bylo možné veřejně prozkoumat. Můžete to vysvětlit?

Při vzniku asociace jsme se nechali inspirovat zahraničními zkušenostmi a etický kodex jsme zčásti převzali. Tohle je jedno z ustanovení, kde je patrná zahraniční inspirace. Rozumím tomuto principu tak, že každý náš člen, který vykonává treasury činnost, by měl být schopen zdůvodnit, proč udělal konkrétní rozhodnutí, zda postupoval podle "best practises". My nemáme takové možnosti jako jiná sdružení nebo komory. Například asociace autorizovaných inženýrů se oficiálně může zastat svých členů, pokud jsou v podezření, že udělali chybu.

Jestli tomu rozumím dobře, požadujete po svých členech otevřené jednání, aby uměli vždy vysvětlit, že jejich obchody neslouží např. k zakamuflování rizik, ale že jejich činnost má vždy ekonomický základ?

Ano. Nechtěli bychom mezi sebou někoho, kdo se vědomě podílel na nějakých nepravostech a podvodné činnosti.

Je podle vás řízení likvidity a finančních rizik v českých podnicích na dostatečné úrovni, příp. co by se mělo změnit?

Asociace se vloni poprvé spolupodílela na vyhlášení Treasurera roku. Díky tomu se podařilo dobře zmapovat významné treasurery a rozsah jejich činností. Kromě toho máme studie, které nám pomáhají vyhodnotit, jak se mění rok od roku treasury v ČR v tom smyslu, jestli se dělá více nebo méně transakcí, jestli je treasurerům přidávána nebo odebírána odpovědnost a podobně.

Z tohoto pohledu je pravda, že firemní finančníci v ČR mají čím dál méně pravomocí a dělají stále méně sofistikované činnosti na úkor běžné denní agendy.Jejich činnost se postupně stěhuje do celoevropských treasury center v zahraničí. Některá tato shared service centra vznikají i v ČR, takže se sem naopak stěhuje treasury činnost z jiných zemí. Bojím se, že v následujících letech nás nečeká žádný velký rozvoj profese, spíše to bude horší. To je jeden úhel pohledu.

Jak je to s kvalitou? Většina velkých firem má zahraničního vlastníka a přebírá zavedená pravidla, která se osvědčila jinde. Přeci jen se tu technologický i finanční vývoj na několik desetiletí zastavil, což můžete vidět např. na množství implementovaných treasury management systémů v celé ČR, které je oproti západním firmám na počátku. Co se týká řízení likvidity, myslím, že čeští odborníci jsou na tom občas o něco lépe než zahraniční. Přece jen jsme přizpůsobivý národ, máme velkou schopnost improvizace a poradíme si i v obtížných podmínkách, což se v tomto oboru uplatní. Na západ o ČR jsou zvyklí jednat podle naučených postupů a když narazí na něco, co v manuálu není, tak mívají trochu problémy...

Budoucí rizika jsou zpravidla odhadována z minulého vývoje, ale čas od času se ukáže, že budoucnost nelze jednoduše interpolovat. Koho by např. před dvěma lety napadlo, že zažijeme v tak krátké době pokles objemu hypoték a propad na trhu realit. Jak se s tím treasury manažeři vyrovnávají?

Odpověď rozdělím na dvě části. Vezměme si příklad z energetických firem, plynáren a podobně. Treasureři mají samozřejmě nějaké své prediktivní modely. Vědí, jak se zachovaly ceny například v době krize v roce 1997, ale pokusy aplikovat tyto modely na pozdější dobu jsou marné. Takže umíme prostřednictvím modelu vysvětlit, jaký tehdy jednotlivé parametry měly vliv na trh. Když jsme ale později viděli náznaky nějaké krize a pokoušeli jsme se tyto modely využít, tak to nikdy plně nezafungovalo. Každá krize je prostě jiná. Namodelovat předpovědi pro tyto případy je velice složité, ne-li nemožné.

Druhá věc je, že v praxi často odchylka mezi předpovědí a skutečností není ve firmě nikomu přiřazena. Lidé v provozu vědí, že se odchylují od plánu a proč, jenže když se o tom treasury nedozví, nemůže správně pracovat a management nemůže reagovat. Na rozdíl od zahraničí tady není zvykem pojímat předpovědní model jako nástroj řízení, zabývat se odchylkami již v době, kdy vznikají a ne až po skončení sledovaného období. Dokud se tu důsledně nezavede taková praxe, tak se předpovědi nijak pronikavě nezlepší. Přesto jsem viděl studie, podle kterých se přes to všechno plánuje v českých podnicích relativně dobře. Předpovědi se odchylují do 20 procent, což je dobrý výsledek.

V obecnější rovině k otázce, zda jsou nějaké obecnější signály, které by nás měly varovat před velkými ekonomickými krizemi, můžeme říct, že vždy jsou určité příznaky, ale treasury pracovník hlídá spíše krátkodobější horizont s cílem uhasit každodenní menší či větší krize. Mnozí treasureři se snaží vidět i makroekonomickou rovinu, avšak řeknou Vám, že při rozhodování jsou omezeni vnitropodnikovými pravidly a limity zajišťování. To je často důvod, proč Tresaurer nesleduje denně veličiny typu HDP.

Ale možná by měl. Jsou známy případy, kdy se firmy zajistily při ceně ropy 100 dolarů proti růstu a ona přitom spadla na polovinu, ne?

Také jsem něco podobného zažil a musím říct, že prakticky vždy je to politické rozhodnutí managementu. Občas se stává, že rozhodnutí ve firmách jsou přijímána ne zrovna v souladu s návrhem treasurera. Pokud si ale treasurer svým odborným vystupováním získá ve firmě respekt a má kolem sebe rozumné lidi, tak může leccos ovlivnit.

Kde zpravidla bývá treasury manažer v organizační hierarchii umístěn a komu odpovídá? Mění se v čase role treasury manažera, příp. jak?

Myslím, že pozice treasury se v minulých deseti letech příliš nezměnila. Většinou je treasury manažer umístěn pod finančním ředitelem. Buď má pod sebou oddělení a jako vedoucí reportuje přímo finančnímu řediteli, nebo bývají ve firmě pracovníci, kteří se specializují na jednotlivé oblasti a podléhají různým vedoucím v rámci ekonomického úseku. Je pravda, že v českých firmách treasury pozice není tak vysoko, jak tomu bývá v zahraničí. V Evropě to skutečně někdy bývá pozice na úrovni finančního ředitele. Někdy jsou to i spojené funkce.

Zkušenosti treasury manažerů se samozřejmě vyvíjí. Dříve se učili hlavně od svých západních kolegů, dnes již mnozí mají načerpány zkušenosti a je to na jejich práci znát.

Ivan Haco

Pracoval více než šest let v oblasti mobilních telekomunikací jako vedoucí treasury ve společnosti Eurotel v Praze a jako Treasury a Risk Process Manager ve společnosti ČEZ. Poté byl součástí týmu zodpovědného za vybudování centralizace treasury ve skupině PPF pod vedením České pojišťovny se zaměřením na cash flow, in-house cash management a zavedení nového Treasury Management Systému ve skupině. Následně pomáhal několik let na MPO při rozjezdu strukturálních fondů EU v oblasti jejich financování a projekt managementu, aby se vrátil zpět do treasury v české centrále CEEB firmy Lukoil, kde nyní pracuje již více než rok.